Ke kořenům samotného štukatérství. Znalost práce s vápnem a sádrou si lidstvo osvojilo dávno před schopností zpracování kovů. Inu již v době kamenné, a to dokonce v paleolitu. Zde bychom ještě nehledali v těchto prastarých štukatérech řemeslníky, ale spíše šamany provozující své “umělecké” rituály. Neolit, ten si myslím patří bezesporu už řemeslu. Člověk staví stálá obydlí, štukatérská a malířská výzdoba interiéru je rozvíjena. Mezi přední archeologické naleziště a prvotní řemeslné počiny patří Çatal Hüyük v Turecku. Zde umělečtí štukatéři, těžko se dohadovat, zdali amatérští či se už jednalo o profesionály, vytvořili širokou plejádu nástěnných reliéfů a maleb.
Ve starověkém Egyptě už je umělecké štukatérství plně vyvinuté řemeslo a štukatéři jsou vážení řemeslníci pracující při výzdobě hrobek. Přesto se zaměřují spíše na chudší zákazníky, královské hroby stejně tak hodnostářů královského dvora mají výzdobu kamennou.
V antice se ale všechno mění, obrovský rozmach kvality bydlení s sebou přináší i patřičnou výzdobu architektury. Rád bych vyvrátil milnou představu, že se tehdejší města blyštěla mramorem, jako z obrazu romantického malíře Alma-Tadema. Mramorové fasády chrámů tak jako dnes dost provokovaly v běžné cihlové zástavbě, která v urbanistickém plánu měst vyplňovala devadesát procent.

Pokračování příště …